sobota 11. srpna 2018

Pro koho sex je a pro koho ne?

Celoživotní vzdělávání

Letošní zima byla hektická,stěhování,jedna angína střídala druhou a finance byly díky tomu dost omezené. Čím víc jsem myslela na budoucnost,hlodalo mě,že by bylo dobré, přihlásit se na zdrávku a mít vzdělání v oboru,do kterého se chci časem vrátit. Protože dálkově,večerní školou trvá studium na zdravotnického asistenta 5 let,vzdala jsem to. Nedokážu si představit za 5 let teprve maturovat, to bych už chtěla být trochu jinde 🙆 S jarem přišla nová práce, kde je povinné celoroční vzdělávání. Na každý rok je určitý počet kurzů, už v květnu jsem si měla vybrat jeden na září, byly to kurzy zaměřené na autismus,epilepsii, stařeckou demenci, roztroušenou sklerozu, polohování klienta, já si ale vybrala kurz komunikační, to by se mi mohlo občas hodit 😄 tenhle kurz mě tedy čeká příští měsíc!  Za rok na jaře mi začíná kurz pečovatelský který trvá dva měsíce a přihláška do něj byla schválena.😊
Před pár dny jsem ale dokončila kurz úvodní o základní péči a na cestě za mnou už je certifikát😊

Nadržený klient,stydlivá asistentka? 


Hlava je v pořádku,naprosto. Tělo ochrnuté. Též naprosto. Otázkou je,jak to má takový člověk se sexualitou?  Mojí první zkušeností  s tímto tématem byla na nočních směnách kdy chodil jeden oplzlý stařík neustále na sesternu,měl Alzheimera a přesto v něm touha po uspokojení nevyhasla. Sexualita u seniorů, lidí s postižením či handicapem je v naší společnosti tabulizována,přestože je tak moc přirozená. Po zjištění že i seniorky se šedým zákalem,parkinsonovou chorobou a úmrtním listem v kapse mají v noci ruku mezi nohama a masturbují,jsem to nechala plavat,dál jsem se nezajímala. Ono často to v takových případech už bývá "uspokojování z nudy". V nové práci jsem ale dostala klienta,muže, poměrně mladého,který byl jak je výše zmíněno ochrnutý,  nemoc mu zasáhla do celého svalového a pohybového ústrojí,nezbývalo mu nic jiného než schránka (tělo) a mozkové centrum+ centrum řeči,sluchu..
Věděl co chce,kdy,kde..věděl vše,nemohl ale nic. Často jsme zabrousili na téma sexu,respektive on,ono poskytovat intimní hygienu též vede v některých případech ke vzrušení a tohle byl přesně ten připad🙈 Moje první podmínka při nástupu do práce byla,že chci pouze klientky a žádné muže. Teď bych ty svoje chlapy nevyměnila ani za nic 👴

Překročená mez


Požadavky klienta často překračovali hranici osobní asistence k asistenci sexuální/ sexu. Dostat se do takové situace,by mi dříve bylo zlým snem,teď se nad tím pousměju a pronesu něco,co celou situaci odlehčí. Je potřeba umět rozpoznat,kdy klient využívá toho,že by jste se pro něj rozkrájeli. Chráníte tím sebe,svojí práci ale i jeho. Je lepší určit si meze od začátku a vědět kdy je to neadekvátní. Může to začít tím že po vás klient chce aby jste měli při jeho koupání plavky, svádí to na to,že je to praktické aby jste se nenamočila,ale ve výsledku jde jen o uslintaný pohled 😄 postupně to ale zajde dál.  Proto,je podle mě dobré, být informována,a informovat i klienta.

Sexuální asistence


Informovat o sexuální asistenci jsem se musela až sama, hodila jsem to slovní spojení do googlu a čekala co se stane. Nic moc,pár článků. A pak,Freya!
Freya nabízí kurz sexuální asistence který stojí okolo 11 tisíc. Nechci sexuální asistenci dělat ale pouze o ní něco vědět a zaměřit se na poradeství,proto jsem se přihlásila do Metodických dnů 😊 Co už teď ale vím a můžu vám i přes to že máte dost možná k tomuto tématu odpor je to,že každý se seznamujeme v okruhu lidí ve svém okolí, navazujeme vztahy přátelské, partnerské, milenecké. Uvědomte si ale,že člověk upoutaný na lůžko, naváže kontakt právě třeba jen s rodinou a asistentkou. Nemá možnost se seznámit. Sexualita je jednou se základních fyziologických potřeb- i u člověka jakkoliv znevýhodněného a proto,by nikomu neměla být odepřena.

pátek 10. srpna 2018

Mimo mysl i tělo

Trpké začátky


,,Dneska dáme Jacobsona" pronesl klidným hlasem Roman. Vůbec jsem nevěděla co je relaxace a už vůbec ne nějaký Jacobson,jediný relax co jsem znala,byl ten u televize 😄 Házela jsem okem po ostatních abych věděla co mám dělat,vzala jsem si jednu z podložek na cvičení  a lehla si. Tvrdá zem tlačila a mě to vůbec nepřipadalo natolik pohodlné abych dokázala jakýmkoliv způsobem vypnout. Roman zapojující přehrávač si hrál s jedním z obalů od CD a já už jen stihla nasucho polknout. ,,Potom pro mě přijďte" dodal a zmizel za dveřmi.
Zaposlouchala jsem se do hlasu který vycházel z přehrávače,radil mi uvolnit se,zhluboka dýchat...později jsem poznala že Jacobsonova metoda je progresivní relaxace,tudíž jde o vypětí a následovně naprosté uvolnění svalů.
Nebavilo mě to. Z kazeťáku vycházely neustálé "příkazy" o tom,co mám na svém těle  napnout a co uvolnit,nebylo mi to příjemné a rozčilovalo mě to. Celá relaxace trvala do 20 minut. Moje jediné přání bylo - Už nikdy víc Jacobsona prosím.

Nadějný průběh


Dny utíkaly a blížil se první víkend. Terapie probíhala jen všední dny. Prokousávala jsem se tím a začínala zjišťovat,co mi pomáhá a co ne. Spoustu lidí si myslí že na psychiatrii dostanete antidepresiva které do vás budou cpát a toť vše. Omyl! Veškerý personál nám stále opakoval,ať nespoléháme pouze na léky,že musíme pracovat na "vyřešení problému" (zjednodušeně řečeno) který nám způsobuje takový stav,díky kterému je nutné právě zmiňovaná antidepresiva brát.  Vraťme se ale k relaxacím. Jednoho dne přišla Dáša, oproti ostatním terapeutům postarší dáma. Čišel z ní neuvěřitelný klid. Byla to přesně taková žena,jakou si představím když se řekne "terapeut,psycholog,psychiatr". Trvalo mi několik dní než jsem zjistila že právě ona je ta,které patří hlas z kazeťáku. Ten den jsem zažila svůj první Autogenní trénink. Tahle relaxace je o něco náročnější,je založena na poznatcích, prvcích jógy a hypnózy. Navozuje se při ní pocit tíhy,tepla,dostatečného dechu,klidného tepu,tepla v krajině břišní a příjemného vánku na čele. Všechny tyhle pocity Vám relaxace přivodí pokud ji zvládnete 😊  Aby jste chápali, probíhá to tak, že ležíte na podložkách,terapeut sedí v místnosti s Vámi a klidným hlasem např. říká :

,,dominantní* ruka je teplá" 
,,obě ruce jsou teplé" 
,,cítíme teplo,v krajině břišní" 
,,nad čelem,cítíme příjemný,osvěžující vánek"

( věty se opakují několikrát po sobě a je mezi nimi chvíle ticha)

Zní to bláznivě že? 😄  Ale ono to již zmiňované pocity vážně přivodilo!

* dominantní ruka je ruka kterou píšeme.


Sladký konec 

Terapeutka Dagmar stále přidávala a přidávala. Vždy bylo v její relaxaci něco nového co mou duši div nepohladilo.  Mezi moje oblíbené patřilo např.uvědomování si své osoby v prostoru i čase. Se zavřenýma očima si představit,kde v prostoru ležíte,kde je okno,kde jsou dveře, jakou mají barvu. Jazykem posunout v ústech a zamyslet se nad tím co jsem dnes jedla..
Jednou jsem se ale dostala do naprostého stavu nevědomí. Stávalo se že někdo ze skupiny občas při relaxaci z únavy usnul. Tohle ale nebyl spánek,byl to neskutečný rauš který nedokážu popsat😄🙆  A jak už je v názvu "trénink" vše je jen o zkoušení,proto pokud Vám relaxovat prozatím nejde- nezoufejte,ani mě nešlo vše hned. 🙆  Dobré je začít s dechovými cvičeními a uzemňovací metodou. I já se k ní minimálně 1x denně vracím, její výhoda je,že může být prováděna kdekoliv. Třeba i v autobuse 😊 Posadíte se- rovné záda,brada mírně dolů, dlaně ke kolenům. Zapřeme si ruce o kolena a tím se ujišťujeme pevnou půdou pod nohami.  Dýcháme klidně. Relaxujeme..

čtvrtek 9. srpna 2018

Rande v léčebně

I když jsem stále truchlila po rozchodu s bývalou přítelkyní,objevila se v mém okolí žena, nikoliv slečna ale doopravdy žena, věkem lehce pod 40. Moje pocity k ní nabraly na obrátkách, vzrušení z toho,poznat takto starší ženu bylo víc než očividné. Do mysli se mi vrátilo, že mi chybí mateřsķá láska a že si ji rozhodně nechci kompenzovat ve vztahu. Bylo to už téměř 8 měsíců od léčby. Můj mozek měl Bohnice zafixované jako lék pro všechny a na vše.

Květen I...


Té ženě říkejme třeba Z..
Vracela se z Amsterdamu a já už byla celá paf ze setkání. Z toho pocitu, že poznám o tolik let starší ženu mě mrazilo,příjemně. Přišel ten den a Z mě měla vyzvednout doma, byly jsme na procházce. Překvapila mě její pozornost a i to,že mi z Amstru dovezla tulipány.  Schůzka to nebyla ale ničím vyjímečná, po příchodu domu jsem jen seděla a přemýšlela,co jsem vlastně čekala,jestli víc,nebo míň, jestli něco..nebo nic..nedokázala jsem si v sobě vyjasnit,zda to bylo natolik fajn,aby jsme se viděly znovu. 

Květen II...

Dejme tomu šanci,říkala jsem si. 
  "Z" mi začala vylévat své srdce se spoustou problémů a já se v ní viděla o pár měsíců zpět. Nabídla jsem jí svou pomoc, a svěřila jsem se jí s tím jak jsem pobývala v léčebně. To jsem ale ještě netušila co tím způsobím. 🙈 Společně jsme došly k řešení,že zkusí časem vyhledat pomoc u nějakého psychologa. Přišlo to ale rychleji než jsme obě čekaly. Jeden den mi napsala že jí je hodně zle (psychicky) a už to nevydrží,první co mě napadlo bylo,dojet na krizáč do Bohnic. Kde minimálně mě život jistojistě zachránili. Sebraly jsme se a jely, byla ráda,že jsem ji oporou,mě v hlavě běželo,že nás tohle sblíží.

Zpátky na psychiatrii...


Bylo nesmírně těžké znovu překročit práh místa,kam jsem poprvé vlezla abych ochránila sama sebe před svými myšlenkami.  Jako by se tam zastavil čas,vše bylo stále stejné, z barelu jsme si natočily vodu do kelímků,čas se pomalu blížil k půlnoci. Z dveří vyšla zdravotní sestra, převzala si od "Z" kartičku pojišťovny a občanku.  Vyzvala jí aby šla s ní na sesternu. Tu místnost jsem moc dobře znala. Poprvé jsem se v ní svěřovala té samé sestře, poprvé jsem tam dostala Hypnogen a krabku Neurolů. Za sestrou zaklaply dveře a já se snažila tiše poslouchat co si tam říkají. Vlastně jsem ani nevěděla jaké problémy dotyčná má,ale věřila jsem tomu že když jsme se kvůli nim rozhodly jet do Bohnic,je to vážné. K mojí smůle jsem neslyšela z jejich rozhovoru ani Ň. Dveře se otevřely "Z" vyšla  a posadila se vedle mě. Objala mě. Dala jsem jí letmý polibek do vlasů. Ani jedna z nás nepromluvila a já si uvědomovala vážnost celé situace. Trápilo mě,že se dost možná má teď stejné myšlenky jako já minulé léto. Nikomu bych tyhle brouky v hlavě nepřála.
Po skoro hodině čekání přišel psycholog a odebral se se svojí novou pacientkou do další z místností kterou jsem nejedentkrát navštívila. "Z" na mě vrhla pohled s utajeným vkazem ,,nenech mě s ním samotnou "  a já svůj pohled a myšlenky radši stočila k oknu.  

Tajná diagnóza...


Dvě hodiny utekly,já na židli v polospánku zkroucená do divné polohy a "Z" ve dveřích se zprávou od doktora v ruce. Podrážděně jsem ze sebe celá rozespalá vysoukala: ,,tak co? " .. její pravý koutek úst se rychle vyšvihnul do šklebu a úplně stejně rychle i padnul dolů. Unavené jsme se ploužily alejí stromů v Bohnickém areálu a těšily se na pohodlí auta v dohledu. Nasedly jsme,můj zrak se tentokrát upřel na papír který "Z" pečlivě překládala z poloviny na čtvrtinu a chtěla ho vložit do kaslíku u sedačky spolujezdce. Vzala jsem ji za ruku a chystala se přečíst si papír,abych se lépe vyznala v tom,proč tu vlastně jsme. ,,Nechci aby jsi znala pravdu.." ozvalo se z jejích úst a já nedokázala skrýt překvapení z těchto slov. 

Tralala...


Tiše jsme jely a ani jedna z nás se v nejbližší době nejspíš mluvit nechystala. Po necelé půl hodině už jsme parkovaly u mého bytu. "Z" na mě upřela naléhavý pohled s prosebným záchvěvem. Ať byla situace jakákoliv,v tu chvíli jsem měla chuť jí líbat. Možná tím jak záhadné to bylo, vlastně jsem v tu chvíli nevěděla kdo je a přesto mě to tajemno tak přitahovalo. ,,Já..mám problém s trávou.." Padla mi čelist. Zklamání se dostavilo a vzrušení spolu s touhou po polibcích zmizelo nadobro. Měla jsem chuť se zvednout a odejít. Při seznamování jsme spolu o těchto věcech mluvily a věděla že s lidmi kteří užívají drogy,ať už jakékoliv, nechci mít nic společného. V tu chvíli mi došlo i to,že krizové centrum neni pro lidi se závislostí a že jsem tam přivedla člověka který tam nepatří. Vše mi v tu chvíli přišlo špatně. Naprosto špatně. Bezpečnostní pás se navinul do plastové schránky, z mých úst vypadlo jen ,,měj se " a dveře bouchly. Už jsem se za ní neotočila. 

pondělí 6. srpna 2018

Individuální terapie
Probíhá s psychologem a poté i s psychiatrem. Je to terapie která probíhá 1x do týdne u každého v jiný den, v jiný čas. ☺ Při tomhle druhu "zpovědi" je dobré to, že jste s odborníkem zcela samy, máte čas na to mluvit jenom o sobě, můžete mluvit ale i o lidech ze skupiny, povídat si o tom, co je pro vás dobré - co naopak ne, jestli máte pocit že se někam posouváte či nikoli.
Moje individuálka probíhala vždy s Michaelem K a Ivanou R, paní Ivanu zde musím taky pochválit, je to člověk na svém místě, s rozsáhlými zkušenostmi které jsou z ní od prvního okamžiku poznat.☺S psychologem to bylo čistě povídací sezení, občas jsem si společně s lékařem nastavila nějaké cíle, které jsem mu při příštím posezení chtěla zpětně zhodnotit. S psychiatrem byla domluva čistě o lécích ( zda vyhovují, vedlejší účinky, potřebná změna, závislost).
Hned při první příležitosti mi byl odebrán Neurol, za což jsem strašně ráda, je totiž návykový. Hypnogen mi na spánek nepomáhal a tak jsem dostala léky, které jsem užívala až do letošních Vánoc. Jednalo se o Trittico 200mg, Atarax 25mg, Zoloft 100mg (léky uvádím v nejvyšší dosažené dávce jaké jsem měla)
Po dobu celé mé léčby nebylo nutné vyměnit antidepresiva za jiné, vyhovovali mi, vedlejší účinky se dostavovaly pouze zřídka, tehdy je nešlo ani moc rozpoznat, mezi vedlejší účinky se například počítá i myšlenka na sebevraždu, ale kdo ví zda je to vedlejší účinek nebo jen neoblbnutá mysl.

Vztah mezi terapeutem a pacientem

Co beru jako kladné je to, že v PLN Bohnicích se psychoterapeuti střídají, někdy je tam dva dny ten stejný, někdy každý den jiný. Bylo jich spoustu: Jindra, Dagmar, Roman, Vlasta..atd. 
S každým jste si vztah udělali jiný, každý měl jiné relaxační metody, jiné praktiky. Pouto jaké jsem si vytvořila k terapeutům, nevím jak popsat, není to takové, že je máte prostě jenom rád, nebo že se na ně každý den těšíte. Moje pocity k nim jsou takové, že jim jsem neskutečně vděčná. Vděk, to je to. Jsou to lidé, kteří mi zachránili život, samozřejmě jsem toho nedílným a nejpodstatnějším článkem.☺
Nejblíž jsem měla k Dagmar, která je vlastníkem Jacobsonovy relaxační metody, kterou jak jsem již zminovala nemám ráda. Ovšem Dagmařiny ostatní relaxace? k tomu více už v dalších odstavcích! ❤
Velmi kladný vztah jsem měla i s Jindrou která vede skupinu do které chodím až dodnes, vidíme se jednou týdně a jsem ráda že poznávám terapeuta i jako normálního člověka, normálního ale rozhodně ne OBYČEJNÉHO ❤ k závěru ohledně tohohle tématu vám chci říct jen, že váš vztah s terapeutem bude vždy jen takový, jaký dovolíte aby byl, jak hluboko ho necháte nahlédnout, tak hluboké bude i pouto mezi Vámi- ostatně to platí u všech vztahů obecně🙆

Terapie malbou

Tento druh terapie je více než super,ale ne pro mě. Každému vyhovuje něco jiného a vím že pár holkám z terapie seděl 😊 Mě nešlo příliš abstraktně kreslit a tak s tím můj terapeut neměl žádnou práci. Moje pocity byly jasné. Pamatuji si přesně ten den kdy jsem se o terapii malbou dozvěděla a naběhla jsem do Lidlu kde byly štětce,čtvrtky,vodovky tempery...všechno to bylo moje! Natěšená jsem přijela domu,vyndala jednu ze čtvrtek a namalovala dům v plamenech. Dům který nesnáším,plný zloby a zla. 


Příští článek bude na téma: Rande v léčebně
T

neděle 25. března 2018

Psychoterapie




                   Jak jsem se k ní dostala, průběh první návštěvy Bohnic, první sezení..
 


Jak jsem se k ní dostala? 

Byl červenec 2017 a já měla díky tomu všemu co se kolem mě dělo špatné myšlenky.
V té době jsem je neuměla popsat, bylo mi smutno,zle..(a to není vše) nebylo to nic hmatatelného, nebylo to nic co bych znala, ale věděla jsem že nechci aby mi tak bylo. Po tom co jsem se sama se sebou cítila opravdu v ohrožení života a věděla jsem že jsem ještě natolik při smyslech abych rozpoznala, že to není úplně tak v pořádku, rozhodla jsem se jít do Psychiatrické nemocnice, léčebny v Bohnicích.
V té době už jsem byla vyčerpaná, za okrajem zhroucení, více než týden jsem nebyla schopná spát, oči mě bolely od proudů slz, věděla jsem čemu ty slzy patří ale poprvé v životě nešly zastavit, doopravdy ne.




Průběh konverzace na příjmu
👉s psychologem 👉 s psychiatrem
  
Po tom co jsem v areálu našla CKI (centrum krizové intervence), od kterého jsem si slibovala že mi pomůže, vyšla jsem schody a šla podle šipky až k sesterně, vedle které byly židle a lavičky k posazení. Natočila jsem si vodu do plastového kelímku a čekala..čekala jsem na pomoc. Utíkaly minuty..a hodiny...bylo to nekonečný..po dvou hodinách si mě vzala sestřička k sobě, převzala si kartičku pojištovny a zeptala se, co mě trápí, vše jsem se jí dost zamotaně snažila vysvětlit- bez breku to nešlo.
Přinesla mi další kelímek s vodou a dala mi Neurol na uklidnění, poprosila mě abych se zpátky posadila do čekárny a po další hodině si pro mě přišel pan psycholog Michael K. který byl od prvního sezení úžasný. V tu chvíli už jsem díky léku byla trochu klidnější, projasněnější, ale zle mi bylo i tak a především se dostavovala kritická únava. Po svěření se panu doktorovi a probráním všeho možného a snad i nemožného nadešla závěrečná otázka: ,,No a co s tím? Jak by jsme Vám tady mohli pomoct?" Sama jsem nevěděla co po nich vlastně chci, byla jsem tak zmatená. Nabídli mi hospitalizaci, která by prý byla nejlepším řešením podle nich. Odmítla jsem, chtěla jsem být doma, ve svém. Nabídka na to, zda chci docházet alespon na denní stacionář se mi v té době také příčila, ale řekla jsem si proč ne, nic jiného už mi stejně nabídnout nemohli. Poté jsem byla předána do péče psychiatra a zároven primáře Petra P. s kterým jsem měla čest pouze jednou, předepsal mi silnější Neurol a Hypnogen na spánek. Byl pátek...v pondělí měla začít má první psychoterapie. 





První sezení aneb ehmm...mám přítelkyni! 

 Bála jsem se, nevěděla jsem co mě čeká ale zároven jsem se těšila na nové lidi které poznám, těšila jsem se na to, že můj život bude mít nějaký harmonogram.
V místnosti nás bylo 12, muži i ženy, mladí i staří, ubrečení i usměvaví, tlustí i štíhlí..
Každý si vzal svojí židli a udělalo se takové kolečko, po chvíli přišel i terapeut, Roman, na kterého vzpomínám jen v tom nejlepším. A začalo takzvané "ranní kolečko'' každý řekl jak se má, jaký byl víkend, co dělal, s jakou náladou se dnes ráno probudil, jaké jsou jeho pocity, byla to uvolněná komunikace na té nejvyšší úrovni. Těm lidem absolutně nevadilo že tam s nimi sedí někdo, koho vidí poprvé, mluvili jako kdyby tam seděli jejich nejbližší, témata se týkala těch nejintimnějších věcí jaké si dokážete představit a nemyslím tím témata sexu, ale témata deprese, pocitů o kterých nemluvíte, sebevražedným myšlenkách...
Pak přišla řada na mě!
,,Mmm..dobré ráno..jmenuji se mm...***** a jsem ráda že vás poznávám, mám přítelkyni a o víkend jsem byla s ní."
Myslím že něco v tom smyslu ze mě tenkrát vylezlo. Napoprvý dobrý ne? 👻
Reakce? Nic, absolutně nic, poprvé jsem se nesetkala s tím, že by se na mě někdo díval skrz prsty a proto, na ty lidi s takovou láskou vzpomínám.
Po ranním kolečku které trvalo hodinu byla terapie kde někdo z nás začal mluvit a zapojila se celá skupina. Byly to většinou témata která se týkala běžného života každého z nás ( rodičů, masky, problémy se sebevědomím, problémy v manželství, problémy ve vztahu, práce, deprese, úzkost, panické ataky, bezradnost...) když skončila hodina a půl terapeutické bomby, přišla na řadu 30 minutová relaxace při které jsme si vyndali na zem podložky, deky, polštářky vše bylo k dispozici 💗 Ten den jsme relaxovali Jacobsonovou metodou, dodnes nepatří mezi mé oblíbené, ale to už je individuální 😊 a od toho dne? bylo už jen líp a líp...



v příštím článku se dozvíte:  individuální terapie, vztah mezi terapeutem a pacientem, terapie malbou, relaxace při které jsem se dostala do stavu nevědomí..



Pro koho sex je a pro koho ne?

Celoživotní vzdělávání Letošní zima byla hektická,stěhování,jedna angína střídala druhou a finance byly díky tomu dost omezené. Čím víc ...